Biskup

Před padesáti lety, 6. dubna 1974, odešel k Pánu Štěpán Trochta, litoměřický biskup, který nazval svou diecézi kamenolomem Páně.
Urostlý, sportovně založený, aktivní, vystudovaný v Turíně, pracovitý, zodpovědný, nenáročný, vyšlý ze skromných poměrů, milující maminku, se smyslem pro humor, oddaný církvi, s hrůznou osobní zkušeností z nacistických koncentráků. Téměř zázračně opakovaně zachráněný před bolestnou smrtí, s podlomeným zdravím, ale nezlomený. Po válce byl odhodlaný do nové práce s mládeží v salesiánské rodině, které se předtím úspěšně věnoval. Místo toho byl povolaný na litoměřický biskupský stolec. Byl podzim 1947 a čekala na něj hromada práce v diecézi rozvrácené poválečnými událostmi. Ani ne za půl roku přišla vláda komunistů. Pro své diplomatické schopnosti byl biskupy pověřen zastupováním církve před novými mocipány. Jednání s komunisty bylo od začátku neupřímné a nakonec jimi bylo zmařeno; schopný a nebezpečný biskup Trochta byl poté pronásledovaný a v letech 1952–1960 vězněný, mučený, psychicky týraný a ponižovaný. Přes bolestné peripetie a léta nejistot si jej Pán uchoval k pokračování ve službě diecézního biskupa (od roku 1968), aby ji po jednání s opilým církevním tajemníkem zakončil smrtí v sobotu před Květnou nedělí roku 1974. Jeho složitý život vyzrál k mučednictví a měl by být povinnou četbou pro ty, kdo trpí nostalgií po minulých časech. „Ty německé koncentráky se nedají srovnat s tím, co jsem vytrpěl od komunistů,“ řekl přátelům. Nemáme se však nechat vyděsit, ale povzbudit. I přes chybějící „razítko“ dikasteria pro blahořečení je jisté, že svými oběťmi vložil do nebeské banky mnoho zásluh ve prospěch své diecéze a pomáhá dál. Kamenolom Páně zdaleka není vytěžen. Ve svém posledním nedokončeném textu, kterým byl velikonoční pastýřský list, píše:
„Přeji Vám ze srdce, abyste prožívali tyto velikonoční svátky v hlubokém vnitřním pokoji, v naprostém smíření s Bohem i se svým svědomím a svými bližními. Letošní milostivý rok nás k tomu zvláště zavazuje. Cílem Milostivého Léta na prvním místě je vnitřní obrácení v Duchu svatém. Právě naše církevní zkušenosti posledních let nám ukazují, že bez toho jsou všechna naše usnesení, reformy i činnost neplodné. S tím úzce souvisí, ano musí předcházet, usmíření se sebou samými a našimi bratry a sestrami. Proto k vám volám se sv. Pavlem: ‚Stále si obnovujte mysl po její duchovní stránce.‘ (Ef 4,23)
1) Buďte vytrvalí v modlitbě...“
Zde rukopis končí. Jeho poselství je přesto srozumitelné a aktuální.

 

Fotografie jsou z knihy Štěpán kardinál Trochta, vydali čeští salesiáni v Římě 1984.