Druhým rokem mám tu čest být členem jablonecké farnosti. Poohlédnu-li se zpět na cestu, kterou se ubíralo mé chápání našeho farního společenství, napadá mě biblický verš Ex 19,6. Zde Bůh nazývá tehdejší věřící lid svatým pronárodem, hruběji „svatou bandou“ (hebr. goj kadoš). A vskutku, nenacházel jsem rozdíl mezi lidmi „venku“ – mimo církev, a farníky. Jsme stejní lidé jako všichni ostatní: žijeme ve stejném světě, řešíme stejné situace, klopýtáme jak kdejaký pohan.
Dříve byla představa křesťanského společenství to poslední, co bych si ve svém životě přál. Má přání byla však to jediné, čím jsem se sytil: točil jsem se kolem vlastního ega a krmil jej potěšeními, pěstoval sebelásku, hledal své „opravdové já“ a z tohoto základu matlal něco jako dobro. Lidi ve svém okolí jsem si vybíral. A to tak, aby měli podobné názory, tzn. aby se mnou souhlasili a já nemusel své názory měnit, aby mě příliš nezatěžovali, spíš vychvalovali a aby se chovali stejně jako já. Jakási groteska na téma „jak šel narcismus se svévolí na výlet“.
A pak? Vybral jsem si naši farnost a vše, včetně mě, se změnilo? Ne.
Jednoho podzimního dne před křtem jsem při mši klekl na koleno a sklopil hlavu před Pánem Ježíšem. A hned na to při jiné mši, zhruba v zimě, mě napadlo zvednout hlavu a rozhlédnout se i kolem sebe. Tam jste byli vy. Ve stejné situaci. A já zjistil, že už není čas si vybírat, ale přijmout. A tak jsem našel svou novou farní rodinu a zároveň zjistil, že křesťan bez bratrů a sester ve společenství je nesmysl. Nepoznal jsem jiné lidi, jiné problémy či jiný než tento svět. Poznal jsem však nový způsob, jak se v běžných situacích zachovat: s láskou, zájmem, vírou a otevřeným srdcem. Můj život je s vámi bohatší a pestřejší než kdy předtím.
A proč tedy svatí? Pán Ježíš je uprostřed nás. Předkládáme Pánu své nedostatky a on je proměňuje, přinášíme svá obdarování. A tak zapadáme jeden k druhému. K situacím, které jsou všude ve světě stejné, přistupuje velká možnost: následovat Ježíše Krista a stávat se tak součástí velkého celku Těla Kristova, stávat se svatými. Nikoliv lepšími než druzí. Jsme stále bandou, avšak Pánovou.
Bohu díky za vás!
Viktor Mikeš