V roce 1996 vyšla v naší farnosti péčí nakladatelství Civitas sídlícího tehdy na janovské faře stejnojmenná knížka. Šlo o překlad titulu pro mladé Vergiss das Träumen nicht od manželů a rodičů čtyř dětí Hanse a Marie-Therese Kuhn- Schädlerových, působících ve švýcarské katolické církvi v oblasti vzdělávání. Co to má společného s námi? Manželé Schädlerovi byli členy spolku Pro Gablonz ze švýcarského Weinfeldenu, organizace, která rozhodujícím způsobem napomohla k založení naší „katolky“ a oproti původní myšlence dát prvotní investicí startovní impuls a školu nechat žít, ji nakonec po dalších třicet let podporovala. Finančně i morálně. Šlo bezesporu o jednu z nejpozoruhodnějších a zcela nezištných zahraničních investic do vzdělávání u nás. Čím více člověk ví o úspěšných i problémových momentech dějin školy a také o duchovní situaci litoměřické diecéze a rozsahu jejích škol, tím více musí nad tímto zázrakem – zahaleným do „obyčejného“ dárcovství – žasnout. Je normální, že farníci ze sedm set kilometrů vzdáleného města povzbuzení pádem železné opony dostanou přes německou biskupskou konferenci doporučení na projekty dvou na „Východě“ připravovaných škol, vyjedou na průzkum, setkají s děkanem Antonínem Bratršovským, biskupem Josefem Kouklem a učitelkou Janou Kocourkovou a vyberou si Jablonec? Jejich velkorysý dar umožní přestavbu zchátralého bytového domu na školní budovu, a tak vznikne první regulérní nestátní základní škola po období komunismu v Jablonci. Cíle spolku bylo dosaženo, mohl skončit. Nakonec však zůstal obětavě stát na straně školy v situacích dobrých i špatných.
Rozsah úvodníku nemůže vystihnout historii školy a jejích přátel ani ve zkratce. Ale chtěl bych poděkovat za veřejnosti neviditelné, avšak nevídaně věrné přátelství „cizích“ farníků, kteří pro školu udělali v průběhu doby víc než leckdo mnohem bližší. V červnu se k nám přijede spolek Pro Gablonz v čele s kanovníkem Theo Scherrerem, bývalým farářem z Weinfeldenu, po třiceti letech oficiálně rozloučit a předat štafetu. Kdo cítíte vděčnost za jejich věrné přátelství a odpovědnost za školu, přijďte v pátek 16. června v 15 hodin na rozsahem malou, významem nesmírnou slavnost v zahradě školy v Opletalově ulici. Z mnoha vztahů, které se díky škole zrodily, vznikla také ona dnes zapomenutá knížka (přeložená z němčiny Cecilkou Trojanovou). Stojí v ní: „Nezapomeň snít o lidech, kteří ještě lidmi jsou, o lidech, kteří umějí důvěřovat… Sny se uskutečňují, v tobě i ve mně, když začneme u sebe.“
Borek Tichý