TRANSUBSTANCIOVANIE
Tajné latinské slovo, ktorým katolícka teológia označuje premenu, teda zmenu substancie, podstaty, kedy sa počas konsekračného obredu na svätej omši chlieb a víno stávajú skutočným, pravým a živým telom a krvnou Ježiša Krista. A to aj napriek tomu, že vzhľad, vôňa, chuť alebo vlastnosti chleba a vína sa po premeny nezmenili. Študent akéhokoľvek veku môže očakávať pochvalu alebo jednotku do školskej knižky, bez toho, aby musel vôbec porozumieť veľkosti a hĺbke popísaného javu a osobnej dimenzii tejto premeny vo vzťahu medzi Bohom a človekom.
Pri študentskej omši v Minnesote (USA) dňa 14. septembra 2026 na sviatok Povýšenia svätého Kríža sa počas premeny vína na krv stalo nasledujúce: Kalich sa kňazovi Brentovi Bowmanovi náhle v rukách zťažil, takže ho musel položiť na obetný stôl. Mladý kňaz potom asi minútu ticho plakal, vzlykal, bol hlboko dojatý a sklonený nad kalichom s krvnou Pána. Kňaz podľa svojich slov cítil reálnu prítomnosť Ježiša, hĺbku a poslušnú odovzdanosť jeho výkupnej obety za nás pri preliatí jeho krvi. Cítil Ježišovu horúcu lásku k nám ľuďom, milovaným hriešnikom. Kňaz pri tom povedal: „to čiňte na mou památku“.
\nNejednalo sa o ďalší eucharistický zázrak, teda jav, pri ktorom sa chlieb alebo víno počas omše premieňa na viditeľné a rozpoznateľné ľudské mäso a krv. Tentokrát sa stalo niečo iné: Tento mladý kňaz (dva roky po vysvätení) „len“ dostal milosť videnia, s akou pokorou, blízkosťou a láskou Kristus prelieval svoju vzácnu krv. To je asi ešte viac ako eucharistický zázrak, možno Boh chcel pohnúť našimi stále nerozumejúcimi srdcami. Nebolo to žiadny domnelý dôkaz svatosti onoho kňaza, kňaz si podľa svojich slov ani nebol vedomý, že omša sa nahráva.
Každá svätá omša je jedinečným eucharistickým zázrakom, aj keď pri nej nedochádza k javom ľudskému oku viditeľným. Zázrak sa opakuje pri každej svätej omši. A nejde pritom o nejaký čistý, chladný, mechanický alebo automatický jav. Napriek nepripustiteľnej rozdielnosti medzi človekom a Bohom je ešte fascinujúcejšie, že bol a stále je človek Bohom zrodený, vykúpený, posvätený a milovaný. Navzdory svojej nedostatočnosti.
Jan Suchánek
Mohlo by Vás tiež zaujímať
I letos v srpnu se během městského festivalu Jablonecká Perle proměnilo Horní náměstí z parkoviště na místo setkávání. Část programu se obvykle konává i v kostele. Dosud pro mě bylo snadné oněm varhanním vstupům žehnat. Letos však organizátoři přišli s přáním uspořádat koncert slovenské šansoniérky Szidi Tobias.
Čítať ďalej
Jarom roku 1893 priniesol Jabloncu dve novinky: v rámci skromnej slávnosti bola otvorená nová okresná nemocnica, ktorá sa v tej dobe s tridsiatimi lôžkami a niekoľkými pavilónmi radila medzi najlepšie vybavené v Čechách, a mesto získalo cenný prírastok v podobe siedmich sestier boromejek, členiek kongregácie Milosrdných sestier sv. Karla Boromejského, ktoré sa v novo vybudovanej nemocnici ujali starostlivosti o pacientov a následne tu slúžili viac ako päťdesiat rokov.
Čítať ďalej
Motto: „Kolem Davida se v jeskyni Adulám shromáždili všichni utlačování, všichni stíhaní věřitelem a všichni, jejichž život byl plný hořkosti“ (1Sam 22,1).
Čítať ďalej
Zkrácená verze svědectví našich novokřtěnců.
Čítať ďalej
Svatý František z Assisi píše ve svém Listě všem věrným křesťanům: „… jsou syny nebeského Otce, jehož díla konají, jsou také nevěstami, bratry a matkami našeho Pána Ježíše Krista..."
Čítať ďalej
Bylo to téma na růžencové setkání u paní Jarušky Kernerové. Abych se na ně trochu připravil, dovolil jsem si v rámci vyležení rýmičky během víkendu ten luxus skoro patnáct hodin času strávit čtením článků a posloucháním videí o svatém Tomáši. Byl to krásný zážitek, duchovní lázně, všem vřele doporučuji.
Čítať ďalej
Všechno je blbě! Venku blbá zima, člověk se blbě vyspal a musí blbě vstávat. Světoví vůdci už zblbli totálně. Energie jsou blbě drahé, topení se zdražuje. K čemu máme na střeše baráku pár blbých solárních panelů, když jsou stejně zasypané sněhem a žádná elektřina z nich neteče? Navíc meteorologové nemají ani začátkem blbého února s na kost zmrzlými Jablonečáky soucit a nepředpovídají slunečné dvacítky.
Čítať ďalej
Milí farníci,
ve chvíli, kdy dostáváte tento úvodník do rukou, jste již nepochybně pořádně bramborově zasalátovaní, ukapření, procukření a hovíte si ve svých pohovkách, neboť se na vás snesla doba vánoční. Naproti tomu na faráře ve chvíli, kdy se s tímto úvodníkem moří, se dosud vánoční doba nesnesla. Sám právě snáší dobu adventní, a je proto nesnesitelný. Liturgií je totiž pobízen k bdění, zatímco by po brzkém ranním rorání raději spal. Každopádně doufá, že se v blízké budoucnosti máte zlatě, a věří, že tam za vámi ze svých fialových dnešků časem dorazí.
Rok je zase u konce a Vánoce se blíží. Budou to první Vánoce, které prožiji jako pokřtěná katolička.
Čítať ďalej
Často čekáme, že Bůh udělá něco mimořádného – že zasáhne, když si nevíme rady, a stane se zázrak. Ale co když zázrak už dávno trvá? Co když tím zázrakem je samotný svět kolem nás – vzduch, který dýcháme, světlo, které se ráno probouzí, lidé, které potkáváme? Možná jsme si na to všechno příliš zvykli, a proto už nevidíme, že právě v tom je Bůh stále přítomen. Máme rádi jistoty a vysvětlení. Věříme, že všechno má svou příčinu a následek. Boha, který by „zasahoval“, si často neumíme představit – jako by tím porušoval zákony, kterým rozumíme. Jenže tím ztrácíme schopnost vidět svět jako dar – gratia. Z milosti, nikoliv nároku. Zapomínáme, že všechno, co máme, jsme dostali gratis. A když se vytratí děkování, svět se nám jeví chladný, vzdálený, bez naděje.