TRANSSUBSTANTIATION
The mysterious Latin word that Catholic theology uses to describe transubstantiation, which is the change of substance, essence, whereby bread and wine become, during the consecration ritual in Mass, the true and living body and blood of Jesus Christ. And this happens even though the appearance, smell, taste, or properties of the bread and wine do not change after transubstantiation. A student of any age can expect praise or a good grade on their report card without having to understand the magnitude and depth of the phenomenon described and the personal dimension of this transformation in relation between God and man.
During a student Mass in Minnesota (USA) on September 14, 2026, on the feast of the Exaltation of the Holy Cross, something happened to the priest Brent Bowman while he was consecrating the wine into the Blood: The chalice suddenly became heavy in his hands after the words "Do this in memory of me," so that he had to place it on the altar. The young priest then cried and sobbed for about a minute, deeply moved and leaning over the chalice containing the Precious Blood of the Lord. According to his own words, the priest felt the real presence of Jesus, the depth and obedient self-sacrifice of his redeeming sacrifice for us when he shed his blood. He felt Jesus' fervent love for us, beloved sinners.
This was not another Eucharistic miracle, i.e., a phenomenon in which the bread or wine is transformed into visible and recognizable human flesh and blood during Mass. This time, something else happened: This young priest (two years after ordination) "only" received the grace of a vision, with what humility, closeness, and love Christ shed his precious blood for us. In my opinion, this is perhaps even more than a Eucharistic miracle; perhaps God wanted to touch our still uncomprehending hearts. It was not intended as proof of the holiness of that priest; according to his own words, the priest was not even aware that the Mass was being recorded.
Every Holy Mass is a unique Eucharistic miracle, even if no phenomena are visible to the human eye. The miracle repeats itself at every Mass. And it is not a purely cold, mechanical, or automatic phenomenon. Despite the unimaginable difference between man and God, it is even more fascinating that man was, is, and always will be born, redeemed, sanctified, and loved by God. Despite his inadequacy.
Jan Suchánek
You might also be interested in
I letos v srpnu se během městského festivalu Jablonecká Perle proměnilo Horní náměstí z parkoviště na místo setkávání. Část programu se obvykle konává i v kostele. Dosud pro mě bylo snadné oněm varhanním vstupům žehnat. Letos však organizátoři přišli s přáním uspořádat koncert slovenské šansoniérky Szidi Tobias.
Read more
In the spring of 1893, Jablonec received two new developments: a new district hospital was opened during a modest ceremony. At that time, it had one hundred and thirty beds and several pavilions, making it one of the best-equipped hospitals in Bohemia. The city also welcomed seven Sisters of Borromeo, members of the Congregation of the Sisters of Mercy of Saint Charles Borromeo, who took care of patients at the newly built hospital and subsequently served there for more than fifty years.
Read more
Motto: „Kolem Davida se v jeskyni Adulám shromáždili všichni utlačování, všichni stíhaní věřitelem a všichni, jejichž život byl plný hořkosti“ (1Sam 22,1).
Read more
Zkrácená verze svědectví našich novokřtěnců.
Read more
Svatý František z Assisi píše ve svém Listě všem věrným křesťanům: „… jsou syny nebeského Otce, jehož díla konají, jsou také nevěstami, bratry a matkami našeho Pána Ježíše Krista..."
Read more
Bylo to téma na růžencové setkání u paní Jarušky Kernerové. Abych se na ně trochu připravil, dovolil jsem si v rámci vyležení rýmičky během víkendu ten luxus skoro patnáct hodin času strávit čtením článků a posloucháním videí o svatém Tomáši. Byl to krásný zážitek, duchovní lázně, všem vřele doporučuji.
Read more
Všechno je blbě! Venku blbá zima, člověk se blbě vyspal a musí blbě vstávat. Světoví vůdci už zblbli totálně. Energie jsou blbě drahé, topení se zdražuje. K čemu máme na střeše baráku pár blbých solárních panelů, když jsou stejně zasypané sněhem a žádná elektřina z nich neteče? Navíc meteorologové nemají ani začátkem blbého února s na kost zmrzlými Jablonečáky soucit a nepředpovídají slunečné dvacítky.
Read more
Milí farníci,
ve chvíli, kdy dostáváte tento úvodník do rukou, jste již nepochybně pořádně bramborově zasalátovaní, ukapření, procukření a hovíte si ve svých pohovkách, neboť se na vás snesla doba vánoční. Naproti tomu na faráře ve chvíli, kdy se s tímto úvodníkem moří, se dosud vánoční doba nesnesla. Sám právě snáší dobu adventní, a je proto nesnesitelný. Liturgií je totiž pobízen k bdění, zatímco by po brzkém ranním rorání raději spal. Každopádně doufá, že se v blízké budoucnosti máte zlatě, a věří, že tam za vámi ze svých fialových dnešků časem dorazí.
Rok je zase u konce a Vánoce se blíží. Budou to první Vánoce, které prožiji jako pokřtěná katolička.
Read more
Často čekáme, že Bůh udělá něco mimořádného – že zasáhne, když si nevíme rady, a stane se zázrak. Ale co když zázrak už dávno trvá? Co když tím zázrakem je samotný svět kolem nás – vzduch, který dýcháme, světlo, které se ráno probouzí, lidé, které potkáváme? Možná jsme si na to všechno příliš zvykli, a proto už nevidíme, že právě v tom je Bůh stále přítomen. Máme rádi jistoty a vysvětlení. Věříme, že všechno má svou příčinu a následek. Boha, který by „zasahoval“, si často neumíme představit – jako by tím porušoval zákony, kterým rozumíme. Jenže tím ztrácíme schopnost vidět svět jako dar – gratia. Z milosti, nikoliv nároku. Zapomínáme, že všechno, co máme, jsme dostali gratis. A když se vytratí děkování, svět se nám jeví chladný, vzdálený, bez naděje.