Krescencie z Kaufbeuren

Svatá Krescencie, barokní františkánka ze Švábska, je od roku 2019 díky relikviáři na svatostánku nenápadnou příslušnicí i našeho farního společenství. Kdo byla tato umělecky nadaná, mysticky obdařená a přitom laskavá, současníky vyhledávaná duchovní rádkyně a nakonec hospodářsky zdatná představená kláštera? Lépe než encyklopedická hesla nám její život přiblíží úvod ke knize Stopy života - stopy víry (Crescentia von Kaufbeuren: Lebensspuren - Glaubensspuren), vydané v roce 1999. Text od Krescenciiných spolusester Ireny Schlegel a Franzisky Stahl z kláštera v Kaufbeuren přeložila jablonecká farnice (a františkánská terciářka) Cecílie Trojanová v roce 2012. Publikujeme jej se svolením kláštera:

Ve třicátých letech 18. století je město Kaufbeuren několikrát poctěno vzácnými návštěvami: malý františkánský klášter ve středu města navštíví jeden z nejmocnějších politických činitelů té doby, kurfiřt Klemens August z Kolína nad Rýnem, aby si pohovořil s řádovou sestrou Marií Krescencií. Také kurfiřtka Amálie Bavorská si vybrala tuto sestru za svou poradkyni a cestuje čtyřikrát z Mnichova do Kaufbeuren.
S věhlasnou řádovou sestrou se seznamují také opati a jiné církevní a politické osobnosti a velmi si jí váží. A nespočet chudých i bohatých, zdravých i nemocných, mladých i starých návštěvníků tohoto “klášteříku“ mají jen jediné přání: aby jim sestra Krescencie pomohla, poradila jim a potěšila je. Ani po její smrti proud návštěvníků neustává. Zblízka i zdaleka putují lidé k jejímu hrobu v přesvědčení: „Teď je konečně v těsné Boží blízkosti a určitě nám bude dál pomáhat“.

Kdo byl touto žádanou osobou, která byla navenek spíše nepatrná,
ale vynikající pro své soucitné srdce, svůj jasný rozum a darující ruce?

Narodila se jako třetí z šesti dětí dne 20. října 1682. Při křtu dostala jméno Anna a vyrůstala v tkalcovské rodině Hössových v Kaufbeuren. V mládí se vyučila u otce tkalcovskému řemeslu. Matka, dcera lazebníka, ji zaučí do ošetřování nemocných. Anna je mimořádně nadaná – otec umožní dětem i přes velikou chudobu školní docházku – a je také odmalička neobvykle otevřená pro náboženství; mluví se dokonce brzy o vizionářském nadání děvčete.

Už od svých 17 let si Anna vášnivě přeje vstoupit do blízkého kláštera. Ale rodiče nejsou při nejlepší vůli schopni obstarat své dceři žádanou výbavu. Tu se neočekávaně ujímá mladé ženy evangelický starosta Kaufbeuren, Matyáš Wörle. Zná Annu jako sólovou zpěvačku z katolického kostela. Protože se mu její pěkný hlas tak velice líbí, nechal si zařídit zvláštní místo nad sakristií, aby mohl „Aničku“ nerušeně poslouchat o svátcích i přesto, že je protestant. A když se starosta dozví o potížích, které Anně brání stát se řeholnicí, pomůže jí bez dlouhého rozmýšlení: kdysi si zavázal představenou kláštera v jedné důležité záležitosti, a nyní od ní žádá na oplátku, aby přijala tkalcovu dceru i bez odpovídajícího “věna”.

V r. 1703 dostává Anna Höss řeholní roucho a řádové jméno Marie Krescencie, což znamená „rostoucí“. Její zkušební rok začíná za sotva představitelných těžkých podmínek. Představená Terezie Schmid je zásadně proti nové řeholnici – považuje její přijetí za vynucené – a přenáší své pohrdání i na ostatní sestry. Novicka je vystavena nepřátelské atmosféře a představená jí ukládá ty nejtvrdší a nejnepříjemnější práce. Když Krescencie projeví tělesnou slabost nebo když se jí přihodí něco nepříjemného, je trestána hladovkou. Všichni se snaží jí neustále dokázat, že se nehodí pro řádový život. Má být z kláštera systematicky vytlačována.

Krescencie se však přes všechno raduje ze splnění svého nejvroucnějšího přání, drží se statečně Ježíšových slov, jeho života i utrpení a snaží se udržet si svou dobrou vůli a laskavost. Zůstává pevná a některé sestry jí začínají projevovat náklonnost a dodávat jí odvahu. V následujícím roce je jí umožněno složit řádové sliby: Slavnostně prohlašuje, že bude zachovávat tři závazky: chudobu, poslušnost a celibát v žití pro nebeské království. Její zbožnost a téměř dokonalé chování je většině sester i provinciálovi kláštera podezřelé. Ale to, co je na ní nápadné, nemá původ v umíněnosti nebo ctižádosti, jak jí to po léta vyčítají; to naopak Bůh se mimořádným způsobem ujal této ženy, zmocnil se jí. Krescencie upadá často do extase a neslyší, leda že ji zavolá představená. Kromě toho se zdá, že umí číst myšlenky a mnohé předvídat. Ale nejpozoruhodnější je její odzbrojující laskavost a neochvějná důvěra v Boha přes všechna nepřátelství v prvních letech jejího řádového života.

Pod novou představenou Johannou Altwöger se Krescenciin život zlepší, neboť Matka Johanna poznává pravost jejího povolání. Ale vzájemný vztah ještě kalí pochybný příkaz provinciála. Stále trvají potíže se správným posouzením zvláštního zbožného nadání mladé řeholnice: je na cestě svatosti, nebo je spojena s ďáblem? Aby toto mohla Matka Johanna rozpoznat, musí dávat podřízené sestře úkoly, které jsou nespravedlivé nebo dokonce nesmyslné. Podle tehdejší představy je ďábel zosobněná vzpoura proti Bohu a nesnáší pokořování a komandování. Drsné zkoušky poslušnosti mají ukázat, zda zvláštní jednání sestry Krescencie pochází od Zlého: kdyby projevila odpor proti rozkazu představené, pak je to důkaz pro její pokrytectví.

Krescencie peče sněhové koule
Malba z 19. století v jednom z polí kazetového stropu v refektáři kláštera v Kaufbeuren.
Tento zdravým rozumem nepochopitelný úkol patřil k několika absurdním zkouškám,
kterými církevní představení zkoumali poslušnost podezřelé jeptišky.
Zdroj: Crescentiakloster Kaufbeuren.  

A tak je mladá sestra prověřována téměř ponižujícím způsobem: má sázet rostlinky do země obráceně kořenem vzhůru, smažit na kamnech sněhové koule, přinést v cedníku vodu a mnohé další. Když tyto příkazy plní, spolusestry se jí ještě navíc vysmívají. Zde stojíme uprostřed barokního světa, který nemůžeme pochopit, a ve kterém je také bohužel mnoho podivných názorů. Když je třeba rozlišit, zda se jedná v daném případě o zlé mocnosti, kterým je třeba se vyhýbat, nesmí být člověk choulostivý při užívání prostředků, které mají projevit jasnost – poslední proces s čarodějnicemi se konal v r. 1792 v blízkém městě Kempten. Krescencie, dítě své doby, přijímá pokořující zacházení a nedopustí se žádné „chyby“. „V poslušnosti nacházím Boha, copak jiného chci?!“, je její heslo. Cítí, že ji Ježíš miluje, a tak ji nemohou zmást ani lidé ani okolnosti.

Spolusestry i přísný provinciál jsou tedy brzy ochotni uznat pravost a zvláštnost jejího povolání. „Inkvizice“ se zastaví, a vztah k ní se od základů mění. Krescencie nyní dostává zodpovědné úkoly. Od roku 1710 působí jako vrátná a ošetřovatelka nemocných v klášteře, a v celém městě ji lidé chválí pro její laskavé chování k žebrákům a ke všem, kdo hledají pomoc. Od r. 1717 je jí svěřen nejdůležitější úkol v klášteře, výchova novicek, který vykonává moudře dobrých dvacet let.

Krescencie se kriticky ptá od začátku vždy znovu sama sebe, zda je její mimořádný vztah k Bohu a vidění – na příklad nádherné setkání s Duchem Svatým v lidské postavě – pravé nebo zda pocházejí ze sklonu k hysterii. Vypravuje o tom jen velmi zdráhavě, když jí to přikáže Matka Jana nebo spirituál. Když se její nejistota a pochybnosti o sobě stávají příliš veliké, prosí představenou, aby směla navštívit Annu Marii Lindmayer, tehdy známou karmelitánku v Mnichově. V této o 25 let starší zkušené řeholnici nachází Krescencie konečně člověka, který jí rozumí. Obě řádové sestry spolu hovoří dlouhé hodiny a Krescencie získává tak dlouho vytoužený pocit, že je její duchovní cesta pravá. Od té doby se už nezdráhá rozvíjet své zvláštní povolání: Vzdává se úzkostlivé zdrženlivosti a je ochotná plnit všechny prosby a úkoly v klášteře i mimo něj.

Pověst o nadané a hluboce zbožné sestře se brzy rozšíří daleko mimo Kaufbeuren. Nejen chudí a bezmocní, ale i vznešené a vlivné osobnosti získávají zkušenost: tato na první pohled nepatrná františkánka nemluví lidskou moudrostí, ale snaží se střízlivě pochopit skrze modlitbu případnou situaci a potom vyjádřit své mínění s udivujícím přesvědčením.

Krescencie - podobizna, pocházející z doby jejího života.
Tento ve skutečnosti malý obrázek uložený v klášteře v Kaufbeuren má ze všech jejích portrétů nejlaskavější výraz.
I proto jeho reprodukci bývalá představená kláštera Sr. Regina Winter věnovala v roce 2015
jabloneckému kostelu (dnes umístěna v zimní kapli).
Zdroj: Crescentiakloster Kaufbeuren. 

Svou mimořádnou schopnost “poradkyně” rozvíjí sestra Krescencie také širokým dopisním apoštolátem. Tak nachází kurfiřt z Kolína nad Rýnem, Klement August, ve své korespondenci (s jemu mateřsky nakloněnou ženou) vždy znovu radu a útěchu. V klášterním archivu je v seznamu dopisních adresátů z let 1724-1744 přes 70 vlivných osob, mezi nimi i rakouská císařovna Marie Terezie. Když bylo Krescencii 50 let, začíná psát provinciál kláštera, Kilian Katzenberger, bez jejího vědomí její krátký životopis.

1741 umírá Johanna Altwöger a sestry zvolí Krescencii jednomyslně za představenou i přes její chabé zdraví. Po tři roky vede svůj konvent duchovně i prakticky. Krescencie, mystička, se také bezvadně vyzná v ekonomických záležitostech svého kláštera. Neváhá ani okamžik a významně zlepšuje jídla sester. Kdo tvrdě pracuje, má také právo na výživné a chutné jídlo. O slavnostních dnech zve Matka Krescencie z Irsee „panského zpěváka k bohoslužbě“ a hosty, kteří hodují se sestrami v refektáři. Při tom nechává pro zábavu zpívat duchovní i světské písně.

Sestra Gabriela Mörz píše později o své představené: “Krescencie byla ve všem mimořádně pořádná a šikovná a uměla se přizpůsobit každému člověku ať duchovnímu nebo světskému, vznešenému nebo prostému, bohatému nebo chudému, každému podle jeho stavu a přivádět ho k poznání a milování Boha. Pro tuto moudrost mohla pracovat v péči o klášter i domácnost i 28 let jako Matka novicek.“

Akvarel a kresba tužkou z 19. století dává představu, jak vypadal klášter v době sv. Krescencie.
Vlevo budova klášterní fortny s přijímací místností v prvním patře.
Dnes se tato budova po rozšíření kláštera nachází uvnitř areálu.
Zdroj: Crescentiakloster Kaufbeuren. 

K blahořečení dochází až v r. 1900 papežem Lvem XIII. O 101 let později, 25. listopadu 2001 prohlásí papež Jan Pavel II. slavnostně, že je od nynějška možné uctívat řádovou sestru Marii Krescencii z Kaufbeuren jako světici.

Crescentiafest v roce 2015, závěr procesí na nádvoří kláštera sv. Krescencie.
Skupina věřících z naší farnosti s děkanem Oldřichem Kolářem poprvé společně navštívila Kaufbeuren.
Stalo se tak v rámci projektu "Vzpomínky pro lepší budoucnost", jehož součástí byla také návštěva
sesterské farnosti Srdce Ježíšova v Neugablonz a vznik paměťní dvojmedalile
Sv. Anna - Jablonec/Sv. Krescencie - Kaufbeuren-Neugablonz.
Foto: Crescentiakloster Kaufbeuren, 2015

 

Ještě dnes navštěvují lidé místo, kde Krescencie působila. Někteří možná ještě vycítí její půvab v prostředí malého kostela, klášterní brány nebo dvorku. Ještě dnes dostávají sestry votivní dary i dárky, protože Krescencie pomohla u Boha svou přímluvou. Stopy života a víry prosté, moudré a přitom hluboce zbožné Švábky naprosto nevymizely po 250 letech, ale zůstaly jasně zřetelné: také dnes – nebo právě zase dnes – nám má mnoho co říci. Může nám to jen prospět, když si uděláme čas, když se zklidníme a trochu nasloucháme.

Současná podoba kláštera.
Na Ovocném trhu před klášterem stojí tzv. Tänzelfestbrunnen (kašna "Tanečních slavností") s Annou vom Hof,
legendární zakladatelkou společenství mnišek z Meierhofu (polovina 13. stol.), které bylo předchůdcem pozdějšího kláštera.
Tänzelfest je jedna z nejstarších dosud existujících městských slavností v Německu. Vznikla v 15. století za doby císaře Maxmiliána.
Foto: Vlastimil Zeman, 2015

Historické jádro města Kaufbeuren
Téměř letecký pohled (z městských hradeb) na klášter, věž klášterního kostela se schovává za smrkem.
Kostel s vysokou věží uprostřed snímku je hlavní městský katolický chrám sv. Martina.
Co na snímku vidět není, je klášterní zahrada, vystupující od kláštera po strmé stráni
až k městským hradbám, odkud byl záběr pořízen.
Foto: Vlastimil Zeman, 2015

Jednou z prvních ctitelek sv. Krescencie v naší farnosti byla "Cecilka" - paní Cecílie Trojanová. Narodila se v Teplicích v roce 1921, pracovala jako zdravotní sestra na různých místech a do jabloneckého společenství přišla roku 1979, když se v důchodovém věku přistěhovala z Liberce do Jablonce. My starší ji pamatujeme jako zapálenou učitelku němčiny (z výdělku hojně podporovala sbírky pro nejchudší země) a tlumočnici při česko-německých setkáních a bohoslužbách. Od roku 1943 byla členkou třetího řádu svatého Františka. To byl také jeden z důvodů, že když se jí dostala kniha citátů svaté Krescencie "Stopy života - stopy víry" vydaná mateřským klášterem v Kaufbeurenu, zaujala ji tak, že ihned přeložila úvodní strany pojednávající o životě této světice. Protože v češtině zatím neexistuje jiný takto všestranný medailonek svaté Krescencie, dáváme jej (se svolením vydavatele) na náš web.

Paní Cecílie Trojanová (2. 1. 1921 - 18. 3. 2013)
Foto: Jan Macek

Jubilejní rok sv. Františka (od 10. ledna 2026 do 10. ledna 2027) připomíná 800 let od smrti svatého Františka z Assisi, který zemřel 3. října 1226 v Porciunkuli smířen s Bohem i se světem. Osm století po této události zve papež Lev celou církev, aby se znovu zaposlouchala do poselství, které František vtiskl své době i budoucím generacím. Přítomnost ostatků svaté Krescencie Hössové z Kaufbeuren v našem kostele dala vzniknout jednomu z františkánských míst tohoto jubilejního roku.

Zdroj: Archiv farnosti