Přišel jsem do Collonges, francouzské vesnice kousek od švýcarských hranic. Slunce už se sklánělo k obzoru a byl čas hledat nocleh. Nápis na dveřích kostela neoznamoval časy bohoslužeb, ale pouze vyzýval občany k bdělosti, neboť žhářské útoky se množí. Avšak – chvála Bohu – bylo otevřeno. Svezl jsem se do lavice a rád bych řekl, že jsem se modlil, ale spíš jsem jen zíral. Mé soustředěné čučení po chvíli přerušila asi osmdesátiletá žena, Suzanne, která se představila jako kostelnice a která se posléze stala také mou noclehodárkyní. Když jsem se během rozhovoru snažil paní Suzanne svést k lamentování nad stavem křesťanstva zde i jinde, má hostitelka se nedala a řekla: „To sice jo, ale letos jsme taky měli ve vsi deset křtů dospělých. V posledních letech to tak bývá.“ Zarazil jsem se a zeptal, co je to za lidi. „Tak různě,“ pokračovala, „mládež tady z okolí, ale třeba i inženýři z CERNu.“ Dotázal jsem se, odkud se ti konvertiti berou, a ona pokrčila rameny: „Prostě přicházejí.“ Má poslední otázka mířila na to, kdo všechny ty lidi uvádí do nauky a Suzanne se omluvně usmála: „Většinou já. Pan farář je z Pakistánu a má ještě potíže s francouzštinou.“ Pomyslel jsem na osmdesátnici z jinak už postkatolické francouzské vesnice, jak léta střeží poklad víry, aby ho nakonec mohla na hodinách náboženství předat fyzikům z nejvěhlasnějšího vědeckého pracoviště Evropy. Těžko si představit absurdnější scénu, ale představivost bývá (nejen na pouti) nejednou předstižena skutečností. Suzanne mohla obsah víry mladým lidem předat, protože ho sama znala. Byla v katechismu doma a věděla víc než – prosté a pravdivé –, že „Pán Bůh nás má rád.“ Bojím se, že v naší sudetské diecézi, kde bylo předávání podstatného přerváno nejprve odsunem a potom komunismem, by situace mohla být jiná. Uměl bych se tak jako Suzanne podělit o své křesťanství? Pokud vaše odpovědí není smělé ano, ale něco váhavějšího, rád bych vás letos pozval k lepšímu poznání víry – a to nejen děti, ale i dospělé. Už ve čtvrtek 5. září od 16.30 se na faře sejde skupinka dospělých, kteří mají zájem o křest. Víte o někom dalším? Neváhejte ho přizvat. O dva týdny později začnou také večerní přednášky v rámci náboženství pro dospělé – budeme se potkávat po dva roky, vždy jednou za čtrnáct dní a za tu dobu probereme nauku církve, slavení svátostí, křesťanskou etiku i modlitbu. Po celý školní rok probíhají i hodiny náboženství pro děti – nabídka je letos hojná. Mladí pak mají možnost účastnit se pátečního společenství. Kéž bychom v pastoračním roce 2024/2025 společně otevřeli poklad víry, prozkoumali, co všechno se v něm nachází, a pak se podělili o své objevy.
P. Štěpán Smolen