Dvojité nástupy zo Slovenska
Tento rok sa počas mestského festivalu Jablonecká Perle Horné námestie premenilo z parkoviska na miesto stretnutí. Časť programu sa obvykle koná aj v kostole. Doteraz bolo pre mňa ľahké požehnávať týmto organovým vystúpeniam. Tento rok však organizátori požiadali o usporiadanie koncertu slovenskej šansoniérky Szidi Tobias. Skvelá speváčka, nepochybně, ale napriek tomu som sa zohol. Na mieste, kde sa denne prejavuje Kristova obeta na kríži, by som nechcel počúvať ani Boba Dylana. Nielen preto, že by nebol vynikajúci spevák, ale preto, že jeho piesne nemieria priamo k chvále Boha, zatiaľ čo nielen bachovské organové dunenia, ale aj detské vrnkavanie piesne „Kto stvoril žabiace žaby“ áno. Medzi pastoračnými radcami však zazneli hlasy, ktoré túžili otvoriť kostolné dvere trochu viac. Aj sme sa poradili, že to vyskúšame, pozveme farníkov a zistíme, kde na škále od nadšenia po pohoršenie sa pohybujú naše emoce.
Napisala mi farníčka, že v kostole by sme mali zamerať našu pozornosť na svätyňu, nie na ľudské predstavenie. Hovorila mi z duše. Napísala tiež dlho nevídaná spolužiačka zo základnej školy, ktorá nie je katolicky: „Ďakujem, že ste do kostola vpustili hudbu aj inú ako prísne kostolnú. Považujem to za jednu z ciest, ako sa otvoriť ľuďom, ktorí by inak do kostola nevstúpili, pretože je to predsa miesto zvláštne, cudzí a teda nebezpečné.“ A ja som sa potešil, že to ju a jej manžela trochu otvorilo veciam Božím.
Debata pokračuje. Jedni volajú „Nádhera!“, druhí „Svatokrádež!“. A farár len dúfa, že rozdielnosť názorov nepovedie farníkov k stavbe barikád, ale napríklad k tomu, aby spolu zašli na pivo a priateľsky sa pohádali na tému „identita a otvorenosť“. Katolíckosť je vo svojej šírke bytostne nesektiérska. Hoci je postavená na zdieľaní tej istej nauky, sviatostí a morálky, v nej zostáva obrovský priestor pre osobné aj komunitné hľadanie, pre to, čo nie je ani v škatuli „musíš“ ani v škatuli „nemáš“, ale v tom zložitom teréne medzi.
Slovenská šansoniérka vyvolala rôznorodé emócie. Dobré, že pripravila cestu ďalšiemu slovenskému príchodu. Od 13. do 17. októbra nás totiž po dvoch rokoch opäť prídu duchovne nakopnú otcovia gréckokatolíckeho vyznania a ich tím. Bude to farná misia. Tentokrát s témou, ktorá je priamo pozvaním k znášaniu inakosti druhých: „Hľa, aké je dobré a aké milé, keď bratia prebývajú pospolu.“ (Žalm 133,1) Prosím, pridajte ruku k dielu a predovšetkým príďte.
Štěpán Smolen
Mohlo by Vás také zajímat
Jaro roku 1893 přineslo Jablonci dvě novinky: v rámci skromné slavnosti byla otevřena nová okresní nemocnice, řadící se toho času se sto třiceti lůžky a několika pavilony mezi nejlépe vybavené v Čechách, a město obdrželo cenný import v podobě sedmi sester boromejek, příslušnic kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, které se v nově zbudované nemocnici ujaly péče o nemocné a následně zde více než padesát let sloužily.
Číst dál
Motto: „Kolem Davida se v jeskyni Adulám shromáždili všichni utlačování, všichni stíhaní věřitelem a všichni, jejichž život byl plný hořkosti“ (1Sam 22,1).
Číst dál
Zkrácená verze svědectví našich novokřtěnců.
Číst dál
Svatý František z Assisi píše ve svém Listě všem věrným křesťanům: „… jsou syny nebeského Otce, jehož díla konají, jsou také nevěstami, bratry a matkami našeho Pána Ježíše Krista..."
Číst dál
Bylo to téma na růžencové setkání u paní Jarušky Kernerové. Abych se na ně trochu připravil, dovolil jsem si v rámci vyležení rýmičky během víkendu ten luxus skoro patnáct hodin času strávit čtením článků a posloucháním videí o svatém Tomáši. Byl to krásný zážitek, duchovní lázně, všem vřele doporučuji.
Číst dál
Všechno je blbě! Venku blbá zima, člověk se blbě vyspal a musí blbě vstávat. Světoví vůdci už zblbli totálně. Energie jsou blbě drahé, topení se zdražuje. K čemu máme na střeše baráku pár blbých solárních panelů, když jsou stejně zasypané sněhem a žádná elektřina z nich neteče? Navíc meteorologové nemají ani začátkem blbého února s na kost zmrzlými Jablonečáky soucit a nepředpovídají slunečné dvacítky.
Číst dál
Milí farníci,
ve chvíli, kdy dostáváte tento úvodník do rukou, jste již nepochybně pořádně bramborově zasalátovaní, ukapření, procukření a hovíte si ve svých pohovkách, neboť se na vás snesla doba vánoční. Naproti tomu na faráře ve chvíli, kdy se s tímto úvodníkem moří, se dosud vánoční doba nesnesla. Sám právě snáší dobu adventní, a je proto nesnesitelný. Liturgií je totiž pobízen k bdění, zatímco by po brzkém ranním rorání raději spal. Každopádně doufá, že se v blízké budoucnosti máte zlatě, a věří, že tam za vámi ze svých fialových dnešků časem dorazí.
Rok je zase u konce a Vánoce se blíží. Budou to první Vánoce, které prožiji jako pokřtěná katolička.
Číst dál
Často čekáme, že Bůh udělá něco mimořádného – že zasáhne, když si nevíme rady, a stane se zázrak. Ale co když zázrak už dávno trvá? Co když tím zázrakem je samotný svět kolem nás – vzduch, který dýcháme, světlo, které se ráno probouzí, lidé, které potkáváme? Možná jsme si na to všechno příliš zvykli, a proto už nevidíme, že právě v tom je Bůh stále přítomen. Máme rádi jistoty a vysvětlení. Věříme, že všechno má svou příčinu a následek. Boha, který by „zasahoval“, si často neumíme představit – jako by tím porušoval zákony, kterým rozumíme. Jenže tím ztrácíme schopnost vidět svět jako dar – gratia. Z milosti, nikoliv nároku. Zapomínáme, že všechno, co máme, jsme dostali gratis. A když se vytratí děkování, svět se nám jeví chladný, vzdálený, bez naděje.
Prvního října slaví svátek sv. Terezka, učitelka církve. Tvrdil-li by někdo, že první část jejich autobiografických spisů Dějiny duše, popisující dětství světice, lačně pozřel na posezení během několika málo hodin, asi bych se neubránila podezření z neupřímnosti.
Číst dál