Két invázió SLOVENSKA-ból
Idén nyarán, a Jablonecká Perle városi fesztivál idején, a Horní tér egy parkolóból találkozóhelyévé vált. A program része gyakran a templomban is zajlik. Eddig könnyű volt nekem áldást adni a orgonahangokra. Idén azonban a szervezők szeretnék Szidi Tobias szlovák énekesnő koncertjét megrendezni. Kiváló énekesnő, kétségtelenül, de mégis elkapott egy pillanatra a lélegzetem. Ott, ahol naponta Krisztus áldozata jelen van az oltáron, nem akartam volna hallani Bob Dylan-t sem. Nem azért, mert ő nem lenne nagyszerű énekes, hanem azért, mert dala nem közvetlenül az Isten dicsőítésére szól, míg a Bach-orgonahangok, vagy akár egy gyermek dalának "Különös élmény" című száma igen. A lelkészi tanácsadók között azonban sok olyan hang hallatszott, amely nyitottabbá tenni a templomajtót. Ezért úgy döntöttünk, hogy megpróbáljuk, meghívjuk a híveket, és meglátjuk, hol helyezkednek el az érzelmeink a lelkesedés és a felháborodás skáláján.
Egy hívőnő írta nekem, hogy a templomban a figyelmünknek a szentélyre kell összpontosulnia, nem pedig az emberi előadásra. A szíve hangját hallottam. Egy másik, hosszú ideje nem látott gimnáziumi osztálytársam is írt, aki nem katolikus: "Köszönöm, hogy zenét hoztál a templomba, nem csak hagyományos egyházi zenét. Úgy gondolom, ez az egyik út, amivel megnyithatjuk azokat az embereket, akik egyébként nem mennének be a templomba, mert az számukra idegen, furcsa és veszélyes hely." Én pedig örültem, hogy ez egy kicsit megnyitotta számukra a dolgokat.
A vita továbbra is folyik. Egyesek "Csodálatos!", mások "Szentkáromlás!" kiáltanak. A plébános pedig csak reméli, hogy a vélemények különbözősége nem vezet arra, hogy a hívek árokokat építsenek, hanem inkább arra, hogy együtt menjenek egy sört inni és barátságosan veszekedjenek az "identitás" és a "nyitottság" témájáról. A katolikus vallás ugyanis lényegében nem szektás. Bár közös tanításokról, szentségekről és erkölcsről szól, mégis rengeteg hely marad a személyes és közösségi keresés számára, arra, ami nem "muszáj" vagy "nem szabad" kategóriába esik, hanem abba a bonyolult területbe, amely közöttük van.
A szlovák énekesnő vegyes érzelmeket váltott ki. Ez jó előkészület a következő szlovák "invázióhoz". 13-tól 17. októberig ugyanis újra ideérkeznek a görögkatolikus atyák és csapatuk, hogy lelkesítsenek minket. Egy missziós program lesz ez. Idén a témája közvetlenül egy meghívás arra, hogy elfogadjuk a mások különbözőségét: "Íme, milyen szép és mily jó, amikor testvérek együtt élnek!" (Zsolt 133,1). Kérjük, kapcsolódjon be az előkészületekhez, és jöjjön el!
Štěpán Smolen
Mohlo by Vás také zajímat
Jaro roku 1893 přineslo Jablonci dvě novinky: v rámci skromné slavnosti byla otevřena nová okresní nemocnice, řadící se toho času se sto třiceti lůžky a několika pavilony mezi nejlépe vybavené v Čechách, a město obdrželo cenný import v podobě sedmi sester boromejek, příslušnic kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, které se v nově zbudované nemocnici ujaly péče o nemocné a následně zde více než padesát let sloužily.
Číst dál
Motto: „Kolem Davida se v jeskyni Adulám shromáždili všichni utlačování, všichni stíhaní věřitelem a všichni, jejichž život byl plný hořkosti“ (1Sam 22,1).
Číst dál
Zkrácená verze svědectví našich novokřtěnců.
Číst dál
Svatý František z Assisi píše ve svém Listě všem věrným křesťanům: „… jsou syny nebeského Otce, jehož díla konají, jsou také nevěstami, bratry a matkami našeho Pána Ježíše Krista..."
Číst dál
Bylo to téma na růžencové setkání u paní Jarušky Kernerové. Abych se na ně trochu připravil, dovolil jsem si v rámci vyležení rýmičky během víkendu ten luxus skoro patnáct hodin času strávit čtením článků a posloucháním videí o svatém Tomáši. Byl to krásný zážitek, duchovní lázně, všem vřele doporučuji.
Číst dál
Všechno je blbě! Venku blbá zima, člověk se blbě vyspal a musí blbě vstávat. Světoví vůdci už zblbli totálně. Energie jsou blbě drahé, topení se zdražuje. K čemu máme na střeše baráku pár blbých solárních panelů, když jsou stejně zasypané sněhem a žádná elektřina z nich neteče? Navíc meteorologové nemají ani začátkem blbého února s na kost zmrzlými Jablonečáky soucit a nepředpovídají slunečné dvacítky.
Číst dál
Milí farníci,
ve chvíli, kdy dostáváte tento úvodník do rukou, jste již nepochybně pořádně bramborově zasalátovaní, ukapření, procukření a hovíte si ve svých pohovkách, neboť se na vás snesla doba vánoční. Naproti tomu na faráře ve chvíli, kdy se s tímto úvodníkem moří, se dosud vánoční doba nesnesla. Sám právě snáší dobu adventní, a je proto nesnesitelný. Liturgií je totiž pobízen k bdění, zatímco by po brzkém ranním rorání raději spal. Každopádně doufá, že se v blízké budoucnosti máte zlatě, a věří, že tam za vámi ze svých fialových dnešků časem dorazí.
Rok je zase u konce a Vánoce se blíží. Budou to první Vánoce, které prožiji jako pokřtěná katolička.
Číst dál
Často čekáme, že Bůh udělá něco mimořádného – že zasáhne, když si nevíme rady, a stane se zázrak. Ale co když zázrak už dávno trvá? Co když tím zázrakem je samotný svět kolem nás – vzduch, který dýcháme, světlo, které se ráno probouzí, lidé, které potkáváme? Možná jsme si na to všechno příliš zvykli, a proto už nevidíme, že právě v tom je Bůh stále přítomen. Máme rádi jistoty a vysvětlení. Věříme, že všechno má svou příčinu a následek. Boha, který by „zasahoval“, si často neumíme představit – jako by tím porušoval zákony, kterým rozumíme. Jenže tím ztrácíme schopnost vidět svět jako dar – gratia. Z milosti, nikoliv nároku. Zapomínáme, že všechno, co máme, jsme dostali gratis. A když se vytratí děkování, svět se nám jeví chladný, vzdálený, bez naděje.
Prvního října slaví svátek sv. Terezka, učitelka církve. Tvrdil-li by někdo, že první část jejich autobiografických spisů Dějiny duše, popisující dětství světice, lačně pozřel na posezení během několika málo hodin, asi bych se neubránila podezření z neupřímnosti.
Číst dál