Tisíce fyziků, vědců, techniků, matematiků, počítačových a dalších odborníků v mnoha oblastech po dlouhá desetiletí na celém světě pracovaly na tom, jak vymyslet, vyrobit, zdokonalit a vyladit zařízení, která dokáží měřit s nepředstavitelnou citlivostí téměř 10-22 (deset na minus dvacátoudruhou, tedy česky s přesností 0,000 000 000 000 000 000 01 %).
Dvě ramena těchto zařízení, která jsou na sebe kolmá, měří asi 4 kilometry. Výsledky měření, které byly čtyři měsíce zpracovávány, ověřovány a připravovány k prezentaci, opět potvrdily platnost teorie relativity, kterou Albert Einstein formuloval před 100 lety. Ony dvě černé díry (tedy objekty největšího možného zhuštění hmoty, z nichž nemůže uniknout žádné světlo, a proto jsou „černé“ – neviditelné, ale vyznačují se velikou gravitační silou) se srazily přesně tak, jak bylo výpočty předpokládáno. Gravitační vlna se totiž nejen šíří rychlostí světla, ale současně nepatrně deformuje prostor, tedy mění vzdálenosti mezi pevnými tělesy.
Změřená gravitační vlna přesně odpovídala teorii. Navíc tato srážka proběhla jen nedlouho po té, co se měřicí zařízení s onou dostatečnou přesností podařilo zprovoznit. Vlastní měření trvalo jen několik desetin vteřiny, byly detekovány pouze poslední čtyři oběhy. Nadšení a úžas vědců byly přímo hmatatelné, ale rovněž obavy, aby v měření a výpočtech nebyly chyby. Spočítali i hmotnosti obou černých děr před srážkou (dohromady 65 hmotností našeho Slunce), hmotnost po srážce (62 Sluncí) i velikost vyzářené energie vzniklé srážkou (3 Slunce). Protože gravitační vlny byly detekovány u dvou od sebe vzdálených zařízeních, dokázali vědci spočítat i směr, z kterého vlny přišly.
Kdo chce, může (navzdory pozemským starostem) jen s úžasem přemýšlet o nekonečných vzdálenostech, časech, hmotách, přírodních zákonech, propojenosti celého vesmíru, dotýkat se toho, co nás přesahuje, téměř nekonečna, třeba při pohledu na Mléčnou dráhu na noční letní obloze.
Jan Suchánek