Přemítal jsem, čím naši živou farnost ještě více oživit. I napadlo mě, že nejoživenější místa v církvi, bývají ta poutní. Těší se čilému ruchu, přísunu finančních prostředků a monumentálním stavbám. Jak však proměny dosáhnout?

Přišel jsem na tři strategie:

A) Mezi poutními místy zvláště vynikají ta mariánská. Snad by stačilo přesvědčit Pannu Marii k zjevení. Potíž je však v tom, že Matka Boží se nejraději ukazuje nevzdělaným pasáčkům, jichž je v naší vlasti, s ohledem na vysokou úroveň gramotnosti a na průmyslovou orientaci hospodářství, nedostatek. Nicméně pokud by někdo z vás, drazí farníci, byl ochoten počít dítě, upřít mu školní docházku, pořídit mu pastvinu a brav, dát mu do ruky růženec a čekat, byl bych mu jménem budoucích poutníků vděčný.

B) Druhým řešením by bylo obstarat farnosti mučedníka, k jehož ostatkům by pak přicházely zástupy. Ani to však dnes není jenom tak. Katolíků, kteří by se jako sv. Ignác z Antiochie těšili, až budou k slávě Boží drceni zuby šelem, bývá dnes spíš poskrovnu. A nedostatkovým zbožím jsou i mučitelé. Každý si u nás může plácat, co chce, a nikdo ho pro ty řeči v kotli loje neuškvaří. Pokud byste v sobě však mučednickou touhu postřehli a našli ve svém okolí souseda, jenž by si vás rád umučil, neváhejte. Jen je třeba dát pozor, aby vás dotyčný odrovnal skutečně pro víru a nikoliv pro ty dva metry čtvereční zahrady, které mu už deset let zabíráte. Také, prosím, dbejte na to, aby byl při vašem umučování užit předmět, který netřímají jako atribut již zástupy světců před vámi. Nevhodné jsou například meče. Výtečným řešením by naopak bylo hrablo na sníh, jež by ladilo i se severským místem skonu.

C) Poslední možností je stát se vyznavačem, tedy světcem neumučeným, jenž však vyniká láskou k Bohu a bližním. Je to sice o něco méně bolestivé, než se stát pokrmem lvů, nevýhodou takového procesu však je, že trvá dlouho. Je-li vám například patnáct a plánujete-li být dlouhověcí, jste pro náš účel nepoužitelní. Přesto vás prosím, abyste se snažili umřít svatí, nebo aspoň v pověsti svatosti. Čím více želízek v ohni budeme mít, tím větší naděje je, že někdo z nás rozšíří řady zemských patronů ve svatováclavském chorálu.

Pomozte i vy, aby byly z Jablonce do dvaceti let druhé Lurdy nebo druhý Ars. Zvolte si sami, zda se míníte stát spíše primitivním pastevcem, bytostí umučenou pomocí frézy na sníh, anebo někým, kdo jde každý měsíc ke zpovědi. Kéž však nikdo nezůstane v tomto velkém úsilí o přestavbu stranou!

První div pro budoucí poutní místo už máme: Nedávno jeden čtyřletý farník prosil Pána, aby se jeho bráška narodil v den svých narozenin. A prosba byla vyslyšena! Zázrak už tedy je. Chybí nám jen světec.

P. Štěpán Smolen