 Asi několik desetiletí jsem si vždy při litaniích k českým národním patronům kladl mžikovou otázku: „Kdo je to ten svatý Zikmund, kterého prosíme o přímluvu?“ Navíc, když se onen Zikmund dostal i do Svatováclavského chorálu. Nabízela se vždy myšlenka, jestli nemá něco společného s českým a uherským králem a římským císařem Zikmundem (zvaným „liška ryšavá“), synem českého krále a římského císaře Karla IV. Tato hypotéza byla vždy zavržena ještě před vzýváním dalších patronů – Kosmy a Damiána. Teprve nedávno jsem se konečně přinutil, zjistit si o svatém Zikmundovi alespoň něco. Výše zmíněnou hypotézu s králem Zikmundem nelze kupodivu zavrhnout. Nejedná se ale o totožné osoby: král a císař Zikmund (1368–1437) skutečně není oním svatým. Otec Karel IV. pojmenoval tímto jménem svého syna narozeného z Alžběty Pomořanské. Svatý Zikmund žil v 6. století a stal se králem v Burgundsku (dnešní Francie). V důsledku rodinných intrik nechal Zikmund zavraždit svého syna (namluvili králi, že jej syn chce svrhnout). Zikmund hluboce litoval svého zlého činu. Sousední francký král, otec Zikmundovy manželky, jejíž syna nechal král zavraždit, vyhlásil Burgundsku válku a Zikmunda porazil. Král Zikmund činil pokání a v mnišském oděvu odešel i s rodinou do kláštera svatého Mořice, který založil. Jeho úkryt byl ale vyzrazen a francký král dal Zikmunda s celou rodinou roku 524 zavraždit a vhodit do staré studny. Zde těla ležela tři roky. Tragická smrt Zikmundova smazala u vrstevníků jeho krutý čin a zdála se jim dokonalým zadostiučiněním. Lidmi byl považován za krále, který činil pokání. Opat kláštera sv. Mořice získal dovolení přenést ostatky Zikmunda a jeho rodiny ze studny do svého kláštera. Toto první přenesení Zikmundových ostatků představovalo podle tehdejších zvyklostí jeho svatořečení. V roce 1366 byl svatý Zikmund vyhlášen za českého zemského patrona. Karel IV., který část svého mládí pobýval ve Francii a zde se jistě s životopisem světce seznámil, nechal část ostatků svatého Zikmunda z kláštera sv. Mořice vyzvednout a dopravit do Prahy do chrámu svatého Víta. Svatý Zikmund je patronem proti horečce. Trvalé vzdělávání ve víře má být naší přirozeností. Původně jsem chtěl na tomto místě použít označení „povinnost“, ale to se mi jeví málo vystihující. Považovat za povinnost něco, co nás obohacuje, rozvíjí a dává nám dobrý příklad, by byla devalvace této činnosti. Někteří duchovní vůdci právem považují poctivé studium jako formu modlitby.
Jan Suchánek
|