 A bylo pondělí – den D nebo spíš den V. No
a je to tu, tedy spíš není. A o čem je řeč? Varhany. Ačkoliv bylo
připraveno vše již dříve, korunu tomu totiž nasadil covid a trochu se
to natáhlo. Ale hurá, podařilo se. A jak to probíhalo? Přípravu
na cestu provedl pan varhanář firmy Eule. V podstatě rozebral varhany
na jednotlivé součásti a díly. No, je to takové 3D puzzle o několika
tisících dílech. Dohromady bych to nechtěl skládat, některé díly mají
i přes pět metrů a některé jen pár centimetrů a každý tento dílek má
své přesné místo. Protože
covidová situace to dovolila, v pondělí 17. května ráno přijeli
zaměstnanci zhotovitelské firmy Eule z Budyšína, kteří se ihned vrhli do
práce. Chvíli na to přijelo i velké auto pro odvoz. Den před tím jsme
museli umístit prosbu před parkovací místa u kostela, aby zde v pondělí
nikdo neparkoval. Velké poděkování patří panu sousedovi od naproti z Q Burgeru, který naši prosbu četl a nechal svá tři auta stát na
těchto místech, aby je přeparkoval, jakmile to budeme potřebovat. Sám
od sebe, nikdo mu nic neříkal. I v drobnostech
je vidět Boží působení. Automobil pro odvoz měl přijet v 9.30, podíval
jsem se na hodinky, a bylo 9.30 – a auto? Vjíždělo ke kostelu. Na
minutu přesně. A následně začal koncert pro oko. Jednotlivé komponenty
našich varhan začaly plnit připravené krabice a bedny a ty pak vnitřek
vozu. V poledne
jsme pozvali pracovníky na oběd, děkují jedné naší farnici Evě M. za
super oběd. V neděli jsme s ní ještě ladili detaily – kolik porcí, bude
pět pracovníků, tak šest, no raději osm. Pracovníků bylo pět, porcí
nakonec osm – a? Nezbylo nic. Odpoledne
se začala blížit největší akce – musel se dostat z kůru hrací stůl. To
je ono zařízení, které není zrovna nejmenší a hlavně není nejlehčí –
odhadem půl tuny. Kromě třech klaviatur je zde opravdu velké množství
trubiček a rozvodů z měkkého a tvárného kovu, který ale svou hustotou
způsobuje velkou váhu i menšího množství materiálu. Ano, je to olovo.
Jeden z pracovníků německé firmy šest a půl hodiny připravoval takové
dvě podesty v místě, kde obvykle stojí náš regenschori. Musel udělat vše
velmi bytelné, neboť hrací stůl i po částečném odstrojení vážil
pořád několik set kilogramů. Kolem třetí hodiny to pak přišlo, v sedmi
lidech jsme tento nelehký předmět posunuli k zábradlí, pak nahoru na
zábradlí, otočit a pomalu spustit na první podestu, posunout o půl
metru, spustit na podestu č. 2 o asi 30 centimetrů nižší, přiblížit ke
kraji balkonu a uvázat, pomocí elektrického vrátku spustit hák. Ten
poté připevnit k úvazům, zkusit vyvážení a pak už jen kousek nahoru,
opatrně vyrovnat a už jede dolů. Dole následně na paletu, do ochranného
obalu a je připraven k odvozu na obnovu. Následovala krátká pauza, to
jsme potřebovali všichni, spíš k odpočinku psychickému než fyzickému.
Zbývalo už jen odnést vše do vozu a zabezpečit. Poslední kus do vozu byl
ten hrací stůl. Aby se tam tento nemalý nelehký předmět, který
s ochrannou bednou měřil víc jak dva metry na výšku a tři na délku a asi
120 cm na šířku, vešel, muselo být auto postaveno hezky „česky“ řečeno
naštorc a tak se zablokoval vjezd na parkoviště. Tedy zavolat na
městskou policii a požádat o pomoc. Za chvíli přijela
hlídka, zablokovala „úředně“ vjezd na parkoviště včetně modrého majáčku a
se slovy: „jak dlouho potřebujete“, se vše mohlo dokončit. Děkujeme
městské policií za tuto pomoc. A po 20. hodině večerní jsme autu s částí
našich varhan zamávali. A teď budeme čekat na brzký návrat. Byla to
krásná akce, chvílemi až dojemná. Fotoreportáž ze stěhování varhan s
působivým videem si můžete prohlédnout na stránkách Nadačního fondu (www.jabloneckevarhany.cz). A co nás čeká teď? Část
varhan (píšťaly některých manuálů) se budou opravovat u nás. Tyto
prvky + varhanní skříň pak můžeme pod odborným dohledem očistit
(červen–srpen), tím ušetříme část financí. Budeme vás informovat, jak
to probíhá. K tomu se potřebujeme zbavit červotoče v některých dřevěných
součástech mobiliáře kostela (lavice, zpovědnice apod.).
V následujících dnech (polovina června) budou dokončeny stavební práce a
bude zahájena výmalba interiéru, samozřejmě po dokončeném průzkumu
barevnosti a barevné zkoušce několika odstínů. Pak už jen vše
zkoordinovat a za několik měsíců (snad už v září), kostel opět otevřeme.
Po výmalbě tak bude připraven na osazení opravených varhan. Bohužel
však z důvodu covidového zpoždění nyní nevíme přesně v jakém
termínu. O něm vás budeme informovat. Jen pozor – interiér bude trochu
jinačí, snažíme se o návrat k původnímu ideálu pana arch. Josefa
Zascheho. Možná to bude pro někoho pak uvnitř nezvyklé, někdo má třeba
jiné představy o interiéru kostela, přesto se nesmíme bát a najít
správnou cestu. Pokusíme se vám zprostředkovat nějakým způsobem
(internet, fotografie) průběh dalších prací. Děkujeme za vaši podporu.
Radúz Drozen
|
