Římskokatolická farnost děkanství Jablonec nad Nisou  
•   Home  •  Downloads  •  Your Account  •  Forums  •
Nabídka
· Bohoslužby
· Bude
· Bylo

· Oznámení
· Archiv
· Úvodník FL
· Poděkování

· Letní tábory
· Pronájem prostor

· Úmysly
· Historie farnosti
· Verze k tisku

· Fotogalerie
· Soubory ke stažení

· Smíření

· Kontakty a účty
Hledat


Pokročilé vyhledávání

V letošním roce si připomínáme 150. výročí narození Josefa Zascheho, architekta našeho hlavního kostela. Zároveň shodou okolností probíhají opravy interiéru této jeho stavby, vyvolané záchranou varhan. Než se nástroj vrátí, je třeba kostel vymalovat a dát i jinak do pořádku (obrovským problémem je mj. devastující útok červotoče). Smyslem domu Božího není zdobit náměstí, ale soustřeďovat farní rodinu, Boží lid, vytvářet viditelné místo pro setkání. Opravujeme-li kostel, opravujeme zejména sami sebe – živé kameny. Aby tomu tak bylo, je ovšem třeba poslouchat Ducha svatého. Jeho druhá rada (v čerstvém letničním podání papeže Františka) zní: „Hledejte celek. … Nepřítel chce, aby se rozmanitost změnila v opozici.“ To se zřejmě stalo i při stavbě ve třicátých letech, a i proto chrám přes veškerou Zascheho erudici a snahu nebyl dokončen a některými zásahy byl dokonce autorův záměr zmařen. 

Architektova čilá korespondence s vedením stavby jabloneckého kostela se sice zachovala jen torzovitě, přesto ve značném rozsahu. Zasche, působící ve svém ateliéru v Praze, psal do Jablonce dva tři dopisy týdně a během zhruba dvou a půl roku stavby připravil na 900 výkresů. Jde o svědectví neuvěřitelné pracovitosti, odbornosti a svědomitosti, do nejmenšího detailu, až k sebeobětování. Jeho práce však byla – Bohu budiž žalováno – někdy nejen nepřijata, ale dokonce i torpédována, a to i samotným zadavatelem. Pokud lze ze zachovaných dokumentů soudit, důvody odporu i intrik nebyly odborné, ale související nejspíše s nevzdělaností a ješitností. Tedy „obyčejná“ pýcha. Nedokončenost na nás působí podvědomě i viditelně. Náprava – pokud o ni skutečně budeme usilovat, abychom měli právo se hlásit k Zascheho odkazu, nebude snadná, ale dlouhodobá, půjde po krůčcích a bude třeba ji promýšlet v již změněných podmínkách. 

Ke zdravému společenství patří mj. vděčnost za práci našich předchůdců a péče o dědictví. Je to znamení i pro naše současníky, ztrácející smysl pro dlouhodobost (neřkuli věčnost). Náš monumentální kostel je navíc „korunou města“   a péče o něj dalece přesahuje možnosti jednotlivce i farnosti. Půjde to pouze v dlouhodobé spolupráci celku, při vědomí vlastní nedostatečnosti a úctě k druhému. Nejde ani tak o beton, ocel a dřevo, ale o „živé kameny“. Ježíšovo Srdce má pochopení pro naši slabost a pestrost, a může nás spojovat navzájem i přes propast času, budeme-li chtít.

Borek Tichý

 
Vložil(a): Vlaďka Vaistauerová - Úterý, 01.06. 2021 - 09:15:58 (13 čtenářů)
(Zobrazit celý článek | Hodnocení: 0)
Asi týden před letošními Velikonocemi jsem si trochu neplánovaně a s velkým dojetím opětovně vyslechl jedno z nejznámějších děl našeho hudebního skladatele Antonína Dvořáka – Te Deum. Skladba byla zkomponována na zakázku konzervatoře v New Yorku, kam měl Antonín Dvořák následující školní rok nastoupit. Tedy dílo vzniklo ještě v Čechách, před odjezdem do Ameriky. Původně to měla být kantáta na oslavu 400 let od objevení Ameriky mořeplavcem Kryštofem Kolumbem a touto skladbou se měl Antonín Dvořák v New Yorku „uvést“. Protože zadavatel práce nestihl dodat včas slíbený text, změnil Antonín Dvořák po předchozí dohodě určení skladby a začal komponovat oslavný hymnus na textovou předlohu svatého Ambrože – Te Deum laudamus – Tebe, Bože, chválíme. Znám spoustu skladeb, mnohé i celý život, ale Dvořákovo Te Deum se mě osobně stále silně dotýká. Možná i proto, že jsem se za svých studentských let účastnil jeho provedení. Je zvláštní a současně krásné, že skrze hudbu či umění dokáže člověk vnímat a prožívat.
Je to česká hudba, která má pro mě svoji hloubku, šířku, duchovní vážnost, stupňující se radost, sílu, místy i hravost a v závěru až rozpustilost. Mohutný nástup sólových tympánů – bubnů hned v úvodu skladby byl v hudebních komentářích označován za „liturgicky neobvyklý“, „téměř barbarský a světský“ a za sebe bych dodal „až surově vojenský“, ale každopádně tam patří. Posluchač se může cítit maličký před Božím majestátem a současně středem Boží lásky. Člověk není nahodilostí v nepřehlednosti světa. Bůh zde promluvil skrze svého skladatele Antonína Dvořáka, když mu dal schopnost složit takovou skladbu. Není to monumentální dílo, spíše meditativní, přitom vlastně jednoduché a silně působivé. Sbory se střídají a doplňují s výkony sólistů za doprovodu orchestru a všichni chválí a velebí Boha za vše, co Bůh udělal pro člověka.
Význam latinského textu hymnu Te Deum laudamus buď posluchač zná, či jej aspoň částečně tuší z českých překladů a parafrází. Univerzální církevní latina umožňuje provedení a pochopení latinských veršů v Čechách stejně jako v Americe a potvrzuje jednoznačné zacílení skladby. Člověk naštěstí nemusí být vystudovaným odborníkem na umění či hudbu, aby dokázal vnímat krásu a velikost. Spíše k tomu potřebuje čas, pokoru a touhu po pravdě.
Jan Suchánek
Vložil(a): Vlaďka Vaistauerová - Neděle, 02.05. 2021 - 15:04:11 (34 čtenářů)
(Zobrazit celý článek | Hodnocení: 0)
„Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen ke stejnému trestu. A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal.“ (Lk 23,40–41). Těmito slovy reaguje lotr na kříži po Ježíšově pravici (podle tradice svatý Dismas) na rouhavá slova svého kumpána ukřižovaného po Ježíšově  levici.
Oba lotry, a to ani toho po pravici, si nesmíme nijak idealizovat. Nebyly to žádné justiční omyly či dokonce justiční vraždy, jak se to v případě Dismase snažily vysvětlit některé legendy. Byli to vrazi, vzbouřenci proti režimu, kteří se neštítili vztáhnout ruku ani na své soukmenovce. Kriminálníci, kteří žili na úkor druhých, po kterých pátrali vojáci, protože narušovali přiměřený pořádek nutný pro chod země.
Ale ten jeden zjevně nebyl až tak zkažený, aby nevěděl, kde je pravda, spravedlnost. Ještě si na to zlo a násilí, které páchal, nezvykl a neztotožnil se s ním zcela. Taková nezkaženost má i nás vést k tomu, abychom při zpytování svědomí pravdivě zkoumali své skutky a zvažovali, jak je asi vidí Bůh. Právě tato nezkaženost, o které často hovoří i papež František, byla klíčem k jeho záchraně. Přiznal, že on byl soudem odsouzen spravedlivě, uznal svou vinu a přijal trest. Tedy přesně podle slov Písma, odsoudil sám sebe, nevymlouval se, nehledal polehčující okolnosti. Věděl, že se blíží jeho konec a v mukách kříže se navíc nejen zastal Ježíše, ale i vyznal jeho božství. Podobně jako setník pod křížem viděl, že Ježíš na kříži trpí, ale úplně jinak než jiní lidé: nikoho neproklíná, naopak se za své trýznitele modlí. I v takové chvíli je možné ucítit dotek Boha, a to vedlo k oné nepředstavitelné prosbě: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“ (Lk 23,42).
Možná někdo řekne, že to byla drzost, opovážlivost, aby o něco takového zločinec žádal. Ale od Boha můžeme žádat cokoli, i velké věci, hlavně ty správné, vedoucí ke spáse, ke službě jiným, k vlastnímu růstu. Možná, že někdy žádáme zbytečně málo a nemáme odvahu žádat víc. Každý má možnost obrátit se a být spasen. Věřím, že i pro trpícího Ježíše bylo úlevou, když na kříži zachránil další lidskou duši od věčné záhuby. I v poslední chvíli. A navíc s okamžitou vstupenkou do nebe. Kolik z nás by bylo tak milosrdných jako Bůh?
Jan Suchánek
Vložil(a): Vlaďka Vaistauerová - Úterý, 30.03. 2021 - 08:51:47 (54 čtenářů)
(Zobrazit celý článek | Hodnocení: 0)
Nemůžu zapomenout na pěknou myšlenku z filmu „Konec velké epochy“ z roku 1965. Jedná se o tzv. „trezorový film“, tedy natočený v Československu v době politického uvolňování před rokem 1968, který byl následně cenzurními orgány zapovězen k promítání a v době normalizace uložen do „trezoru“. Jedná se o fiktivní příběh, film ale de facto předznamenal okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy a zobrazoval typické reakce všech možných profesních a charakterových skupin lidí na nově vzniklou situaci, kdy celou naši Zeměkouli obsadili Marťani.
Herec Martin Růžek, který ve filmu hrál profesora matematiky, odpovídal na otázku kolegy filozofa, čemu vlastně v životě nejvíc věří, a co je pro něj v této kritické situaci nejsilnější oporou. Pan filozof logicky předpokládal, že u profesora matematiky bude tou životní oporou právě jeho matematika. Profesor matematiky ale překrásně vysvětlil, že kdyby měla pravdu pouze matematika, on sám už by nebyl mezi živými. Profesor byl totiž během 2. světové války odveden do koncentračního – asi vyhlazovacího tábora. A jako matematik si dokázal spočítat, jak dlouhou dobu vydrží naživu, při bídných energetických přídělech denní stravy, při denní pracovní zátěži a potřebě energie. „Jeho matematika“ naštěstí neměla pravdu, protože vůle k přežití byla silnější.
„Kde je vůle, tam je i cesta“, říká přísloví. Vůle a vytrvalost jsou mnohdy více než nadání a talent. Kdo skutečně chce něco dokázat, změnit, změnit sama sebe, něčeho dosáhnout a „ve dne, v noci“ o tom přemýšlí, zkouší, věří, ptá se, studuje, po chybných pokusech začíná opět znova a nevzdává se a je plný naděje, ten zpravidla po čase dosáhne kýženého cíle. Nemusí se sice jednat o provedení geniálního mistra světové úrovně, ale o vlastní originální a dostatečné řešení.
Ono ponaučení platí i pro náš praktický duchovní život. Každý člověk dochází k poznání, že sám sebe nedokáže v danou chvíli najednou a trvale změnit. Při zpytování svědomí sice opravdově lituje všeho špatného, co spáchal (nebo zanedbal), ale nevěří ve svou schopnost nápravy (parafrázováno slovy „lituji upřímně svých hříchů a slibuji, že se bohužel nezměním“). Ve skutečnosti už jen naše upřímná ochota a snaha se alespoň v bezprostřední chvíli, kdy daná věc, situace, člověk, pokušení, … přichází, zachovat se jinak, lépe, aktivněji, vstřícněji, … může stát tím prvním krůčkem na dlouhé cestě změn a cesty k lepšímu.
Jan Suchánek
Vložil(a): Vlaďka Vaistauerová - Pondělí, 01.03. 2021 - 20:42:23 (59 čtenářů)
(Zobrazit celý článek | Hodnocení: 0)
Říká se, že ďábel je skryt v detailu. I ty nejlepší úmysly mohou být pokaženy či dokonce zvráceny na ruby (a to  záměrně či neúmyslně), pokud není vše domyšleno a dopracováno až do konce, do těch nejmenších detailů. Věci, které zdálky vidíme jako jasné a jednoduché, se při větším přiblížení stávají nejasnými, komplikovanými, náročnými na pochopení i vysvětlení. Zpravidla jen ten, kdo se musí do dané oblasti zhluboka ponořit, protože ji potřebuje aplikovat, musí ji plně pochopit a poznat všechna různá zákoutí. A to po svém způsobu, vlastními slovy. Většinou takové „ponoření“ představuje delší časovou námahu, studium, dotazy, přemýšlení. Bláhové jsou různé „knížecí rady“, že „to přece není žádný problém“. 
Plné pochopení předpokládá, že člověk je nejprve schopen vysvětlit určitou věc sám sobě, což je nezbytný první krok. Dalším stupněm může být schopnost vysvětlit tuto věc někomu, kdo má zájem a snahu daný problém pochopit a má   k nám důvěru a předporozumění. Horší je snažit se toto vysvětlit někomu, kdo se v dané věci orientuje, ale má na věc jiný názor, či dokonce disponuje určitou rozhodovací autoritou. Tedy kdo se chce přít s odborníkem, musí problematiku  skutečně ovládat do velké hloubky. Navíc musí mít schopnost porozumění a pochopení svého oponenta a k tomu ještě dobré vyjadřovací i přesvědčovací schopnosti.
Kdo se chce plně soustředit na určitou věc (nemusí to být jen práce, třeba i studium), musí zapomenout všechny nesouvisející věci. Tedy neřešit více záležitostí současně, neskákat z problému do problému, jakkoli je to někdy nutné; takové skákání bývá většinou zdrojem nemála chyb či nepochopení. Odborníci a lidé, kteří byli a jsou druhými  v mnoha oborech považováni za úspěšné, říkají, že v potřebnou chvíli zapomněli nejen na všechny vedlejší myšlenky, ale i na vidinu úspěchu, zvýšení platu, složení zkoušky, ... a plně se ponořili do svého problému. Často v dnešní uspěchané době chybí mnoha lidem schopnost soustředit se na cokoli.
Schopnost soustředění se na aktuální okamžik je vůbec jednou z duchovních rad, nemá smysl stále se vracet do minulosti, tu už nezměníme, ani žít budoucností, ta ještě nenastala. Schopnost plně se koncentrovat v danou chvíli na jedinou věc, problém, úkol, člověka, patří k velkým darům, na nichž ovšem může každý sám zapracovat. Plnění pracovních a jiných povinností i využívání přijatých hřiven je součástí našich povinností i před Bohem.
Jan Suchánek

Vložil(a): Vlaďka Vaistauerová - Sobota, 30.01. 2021 - 15:20:34 (70 čtenářů)
(Zobrazit celý článek | Hodnocení: 0)

Téma týdne modliteb:

„Zůstaňte v mé lásce, a ponesete hojné ovoce“ (srov. J 15,5-9)

neděle 17. ledna

V jednotlivých církvích„Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás“ (J 15,16a)

pondělí 18. ledna v 18 hodin

Českobratrská církev evangelická,
modlitebna, Pod Baštou 10
„Zůstaňte ve mně, a já ve vás“ (J 15,4a)

úterý 19. ledna v 18 hodin

Církev římskokatolická,
kostel Nejsvětější Trojice, U Kostela, Mšeno
„Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás“ (srov. J 15,12b)

středa 20. ledna v 18 hodin

Církev bratrská,
modlitebna Smetanova ul. 26
„Už vás nenazývám služebníky … Nazval jsem vás přáteli“  (J 15,15)

čtvrtek 21. ledna v 18 hodin

Církev starokatolická, kostel Povýšení sv. Kříže, nám. Boženy Němcové
„Vy jste již čisti pro slovo …“ (J 15,3)

pátek 22. ledna v 18 hodin

Církev československá husitská,
kostel Dr. Farského, nám. Dr. Farského
„Jděte a neste ovoce, které zůstane“ (srov. J 15,16b)

sobota 23. ledna v 18 hodin

Církev adventistů sedmého dne,
modlitebna ul. Petra Bezruče 61
„Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti“ (J 15,5a)

neděle 24. ledna

V jednotlivých církvích„Aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná“
(J 15,11)
  
Vyzýváme farníky, aby se těchto ekumenických modliteb
za jednotu křesťanů dle svých možností zúčastnili.
Vložil(a): Vlaďka Vaistauerová - Pátek, 01.01. 2021 - 10:24:21 (89 čtenářů)
(Zobrazit celý článek | Hodnocení: 0)
Na dvou místech v evangeliích je použito toto urážející a neuctivé oslovení. Nejprve jej používá Jan Křtitel vůči farizeům a saduceům, kteří k němu 
přicházejí k Jordánu (Mt 3,7–10). A pak sám Ježíš ve své dlouhé řeči k farizeům a zákoníkům (Mt 23,26–36). Velmi drsné a nečekané oslovení. Asi ještě
chápeme, když je Ježíš použil vůči farizeům a zákoníkům, kteří si z náboženství udělali nástroj pro svou intelektuální a morální nadřazenost a cítili
se zbožní, dokonalí, vážení, lepší než všichni ostatní, kteří už vlastně žádné hříchy nemají a Boha téměř nepotřebují, protože všechny povinnosti si
vzorně plní. Dalo by se říct, že Ježíšova slova byla sice pravdivá, ale zato necitlivá, tvrdá, nevhodně veřejná, nelaskavá, možná i zbytečná, protože
šance, že by se někdo z oslovených změnil, byla asi jen teoretická. Skoro by se dalo říct, že to bylo proti všem doporučovaným zásadám, které platí
pro případy poukazování na nějaký problém bližního.
Ale proč použil stejná slova i Jan Křtitel v podobné situaci, když za ním farizeové a saduceové dobrovolně přišli k Jordánu, i když asi ne s úmyslem 
své vnitřní proměny? Možná přišli jen, že Jan vypadal hodně exoticky, jeho slova měla váhu, proto asi přišli zkontrolovat situaci. Asi zde byla větší
šance, že dotyční změní své smýšlení. Tvrdá slova Jana Křtitele, pokud padla na úrodnou půdu, měla určitě větší šanci někoho změnit než možná korektní
a uctivé upozornění. Občas člověk potřebuje, aby s ním něco otřáslo. Buď se ještě více zatvrdí, nebo bude uvažovat o změně.
Přitom Ježíš i Jan adresují svá slova duchovní elitě a výkvětu národa, vzdělaným učitelům, teologům (a samotné vrchnosti), lidem, kteří se mohou
účinně bránit. Vystoupit s takovými slovy vyžadovalo velkou osobní statečnost. Není jednoduché přijmout výtku, kritiku, upozornění na nějakou chybu,
hřích. Je ale i povinností říct druhému, když koná nějakou nepravost, zvláště když třeba ubližuje bezbranným, dětem, ženám, starým, chudým, abychom
nebyli pasivními spoluviníky. Není to na obou stranách psychologicky příjemné. Je tolik lákavé být s každým zadobře, vzájemně si notovat, nemít s nikým
žádné rozepře. Určitě je známkou pokory přijetí nějaké výtky. Jeden svatý na otázku, zda by chtěl vidět Ježíše, odvětil, že by chtěl hlavně vidět
své skutečné hříchy. Klíčové Janovo doporučení je: „Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání.“
Jan Suchánek
Vložil(a): Vlaďka Vaistauerová - Pondělí, 30.11. 2020 - 17:40:55 (95 čtenářů)
(Zobrazit celý článek | Hodnocení: 0)
„Celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království.“ (Mt 21,31) To jsou Ježíšova slova, ze kterých mrazí a naskakuje husí kůže a vedou člověka
k zamyšlení, jestli není něco zásadního v nepořádku. Nutno dodat, že těmto slovům předchází Ježíšova diskuze s veleknězi a staršími lidu (Mt 21,23–31),
která vrcholí Ježíšovým dotazem, „který ze synů splnil otcovu vůli pracovat na jeho vinici“. Tedy zda ten, který sice nejprve řekl „ano“, ale pak
nikam nešel, či ten, kterému se nejprve nechtělo, pak toho ale litoval a šel pracovat? Jako následné zdůvodnění říká Ježíš, že když přišel Jan Křtitel,
mnoho celníků i nevěstek se obrátilo, litovali svých špatných skutků a změnili svůj život k lepšímu. Proti tomu mnoho lidí, kteří slova Jana Křtitele
slyšeli, svůj život nezměnilo. Nepovažovali se za adresáty Janových slov, neměli podle svého přesvědčení žádné výčitky svědomí ze svých skutků. Mnohdy
se asi považovali za ty jediné pravověrné, kteří jsou ti dokonalí a jejich životní náboženské a církevní rituály a příslušnost k té jediné správné
církvi jsou dostatečnou vstupenkou do Božího království. Výjimečnost židovské tradice, zbudovaný jeruzalemský chrám, mohla a skutečně i vedla
k duchovní pýše mnoha věřících, zejména těch nejvýše postavených, ale i těch na střední úrovni. Dodržování velkého počtu příkazů a zákazů, jejichž
autorem nebyl ani Hospodin ani Mojžíš či jiní proroci, mělo být podle představy židovstva jediným vzorovým řešením správného života.
Svým přátelským a vstřícným vztahem k příslušníkům jiných, nežidovských národů Ježíš naznačuje, že přišel pro všechny a samotné dodržování všech 
rituálů, včetně dobře míněných „ano, věřím…“, není pro něj jediným „hodnoticím kritériem“. Zároveň vůbec neumenšuje význam a hodnotu všech 
náboženských obřadů, svátostí, duchovního života. Ani náhodou – ty ale mají být vztahem, sdílením, „odrazovým můstkem“ a posilou pro praktický život.
Z příkladů oněch celníků a nevěstek je patrné, že Bůh nežádá naši absolutní dokonalost, ale změnu zaměření celého života. Životní program naznačuje
Ježíš na jiném místě: „Milosrdenství chci, a ne oběti.“ (Mt 9,13) Mnohdy musí člověk s úctou „padnout na kolena“, když vidí některé velkorysé dobré 
skutky či celoživotní práci či oběti lidí „nekostelových“ nebo těch, které sám možná považuje za „celníky a nevěstky“. Bylo by smutné či tragické
stanout jednou před Božím soudem s rukama sice čistýma, ale prázdnýma. Slavnosti všech svatých i vzpomínka na všechny věrné zemřelé jsou pro nás 
dobrou pozitivní výzvou. 
Jan Suchánek 
Vložil(a): Vlaďka Vaistauerová - Sobota, 31.10. 2020 - 19:25:59 (102 čtenářů)
(Zobrazit celý článek | Hodnocení: 0)
Krásné téma jsem získal při rozhovoru s P. Oldřichem Kolářem a jsem rád, že se o něj mohu podělit. Židovského rabína se ptali, jaká je jeho největší
rada pro náš lidský život. Rabín jim v souladu s Tórou, tedy naším Starým zákonem, sdělil: „Nečiň druhému to, co sám nechceš, aby ostatní činili tobě.“
Což je vlastně Ježíšovo poselství v Novém zákoně. Nemůžeme očekávat, že když se k druhým budeme chovat nevšímavě, že ti druzí to přehlédnou a budou se
k nám automaticky chovat mile (i když naštěstí i toto se stává). Ježíšův – vylepšený – přístup na ten židovský navazuje, neruší jej, ale zdokonaluje jej
a přetváří do aktivní polohy: „Chovejte se k druhým tak, jak chcete, aby se oni chovali k vám.“
(Mt 7,12) Je velký rozdíl mezi přístupem „druhému nečinit zlo“ a „druhému činit dobro“. Ačkoli např. nevšímavost k druhému může být chápána nejen jako
„nečiním druhému nic zlého“ (podle Starého zákona), ale i „nechovám se k druhému tak vhodně, jak bych měl“ (podle Nového zákona). Kdo by nechtěl, aby se
ten druhý k němu choval mile, mluvil s ním, zajímal se o něj, pomohl mu v nouzi?
Každý sám si většinou uvědomuje své neschopnosti, omezení dané třeba naší otevřenou či uzavřenou povahou, nedokonalosti, taky občas malou odvahu 
zariskovat a něco vykonat či oslovit toho druhého. Často i při nejlepší vůli výsledky naší vstřícnosti vůči druhému nemusí být valné. Ale měla by tam
být ona otevřenost, pohotovost, vidět toho druhého v tom lepším světle. Jako součást našeho světa. Navázání či zahájení jakéhokoli kontaktu je 
nezbytnou vstupní branou pro vzájemnou komunikaci. Mnoha lidem chybí odvaha k tomu, aby sami oslovili druhé. Přesto by často byli rádi, aby se druzí 
k nim chovali aktivněji. 
Je zjevné, že každý aktivní riskuje nezájem, nepochopení či odpor. Může ale také najít pochopení a pozitivní reakci druhé strany. Všechny akce či
chování nesou svá rizika, ne všechny aktivity dopadnou špatně. Zpravidla ještě horší než někde narazit, je vůbec to nezkusit. Nelze čekat, že se 
rázem vše povede, ale může být zřetelný alespoň malý pokrok. Některé projevy mnoha lidí nejsou vůči nám a priori negativní, odmítavé, ale mohou být 
obranné, opatrné. Je dobré nedělat z jedné špatné zkušenosti závěry po zbytek života. 
Jan Suchánek 
Vložil(a): Vlaďka Vaistauerová - Pátek, 02.10. 2020 - 22:27:24 (127 čtenářů)
(Zobrazit celý článek | Hodnocení: 0)
Farní pastorační rada (FPR) pracovala v roce 2019 ve složení: Oldřich Kolář, Josef Peňáz (do 8/2019), Miroslav Tutoky (od 9/2019), Hynek Sladký,
Jiří Louda, Jiří Škoda, Jakub Horák, Marie Chrvalová, Kateřina Blahoutová, Gabriela Bartoníčková, Petra Linková, Renata Svátková.
K jednání se scházela jedenkrát za měsíc mimo období letních prázdnin. Na svých celkem 10 jednáních probírala různá témata a podněty, některé 
i s přesahem do dalších let. Jejich rekapitulace je uvedena v této zprávě za rok 2019. 
V lednu 2019 byly uvedeny do praxe tzv. malé úklidy. Vzhledem k tomu, že kostel nemá k dispozici stálého kostelníka, který by o kostel průběžně
pečoval, bylo třeba zapojit také farníky – dobrovolníky. Ti se zapisují dle svých časových možností do ročního rozpisu, jednou za 14 dní, zpravidla
v sobotu, je tak proveden běžný úklid uvnitř i kolem kostela. Od roku 2019 se začala do Farního listu psát krátká sdělení z jednání FPR.
 V květnu 2019 byla umístěna u vchodu do kostela nová vitrina pro informace o dění ve farnosti i pro informování veřejnosti. Byly obnoveny
a sjednoceny informační cedule o konání bohoslužeb na hlavním vchodu. Modlitby křížové cesty se v postní době rozšířily díky iniciativě farníků
v roce 2019 i do kostela ve Mšeně. V listopadu 2019 bylo Nadačním fondem Jablonecké varhany oficiálně zahájeno restaurování našich varhan
(ukončení 2022), s tím úzce souvisí i stavební obnova a výmalba interiéru kostela. V závěru roku 2019 iniciovala FPR volby do nové pastorační rady
pro další období.
Doporučení a ostatní nerealizované náměty FPR:
– námět na nákup a instalaci vyhřívaných deček do lavic, v roce 2019 se nezrealizoval, důvodem je absence vhodného elektrického připojení
– námět na setkávání rodičů s dětmi jedenkrát za měsíc na faře
– obnovení pěších farních poutí na blízká mariánská místa v našem okolí
– výroba a instalace informační tabulky o názvu a krátké historii kostela na jeho vnější zeď
– často byla diskutována problematika vybírání a předávání darů – nedořešeno
– často byla diskutována podoba tzv. dětských mší, tj. zapojování dětí, součinnost rodičů, jejich zpětná vazba apod.
– zahájení diskuse a příprav na dobu adventní a postní v rámci FPR s dostatečným časovým předstihem např. pro zajištění vhodných lektorů pro 
duchovní obnovu, pro vlastní realizace námětů, pro zapojení dětí i ostatních věřících, apod.
 
Za Farní pastorační radu: O. Kolář, červen 2020 
Vložil(a): Vlaďka Vaistauerová - Pátek, 03.07. 2020 - 22:05:24 (179 čtenářů)
(Zobrazit celý článek | Hodnocení: 0)
122 článků (13 stránek, 10 článků na stránku)
[ 1 | 2 | 3 ]
Přejít na:
Teplota
Kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova
3 °C
4.12.2020
Aktuality
Aktuality | Archív aktualit |
02. 06. 2021 - Farní list na červen ve formátu PDF je ke stažení zde.
25. 03. 2019 - Aktuální informace k jabloneckým varhanám a přípravě jejich opravy najdete zde.
26. 06. 2017 - Fotky - Kněžské svěcení Cyrila Tomáše Matějce zde
23. 06. 2017 - Fotky - Biřmování a Boží Tělo 2017 zde
22. 06. 2017 - Fotky - požehnání Wallerovy kapličky na Rádle v neděli 19. 6. 2017 zde
05. 09. 2016 - Předběžný rozvrh náboženství pro rok 2016/17 naleznete zde.
08. 06. 2011 - Zde si můžete stáhnout seznam knih, které jsou k dispozici ve farní knihovně.
Počítadlo


Přihlášení do administrace
Římskokatolická farnost děkanství Jablonec nad Nisou
Horní náměstí­ 12 466 01 Jablonec nad Nisou
Powered by Copyright © UNITED-NUKE CMS. All Rights Reserved.
Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.69 sekund
:: fisubsilver shadow phpbb2 style by Daz :: PHP-Nuke theme by coldblooded (www.nukemods.com) ::